Umělci, kteří nejsou občany EU, potřebují platné pobytové oprávnění pro vstup a pobyt na území České republiky. Článek 20 Smlouvy o fungování EU zavedl občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

Podmínky jsou stanoveny v následujících evropských a vnitrostátních právních předpisech:

  • Vízový kodex EU[29] – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech.
  • Úmluva o provedení Schengenské dohody – ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.
  • Schengenský hraniční kodex – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 399/2016 ze dne 9. března 2016.
  • Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

VÍZOVÝ KODEX EU

Kromě Lisabonské smlouvy existují další evropské dohody, které se dotýkají mobility umělců. Nejdůležitější z nich je Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 založená na čl. 61 Smlouvy o ES o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích signatářů a společně s ní Schengenský hraniční kodex s pravidly týkajícími se kontrolních opatření na vnějších hranicích schengenského prostoru.

Vízový kodex je od 5. dubna 2010 závazným právním základem pro vydávání krátkodobých víz (víza v maximální délce devadesáti dnů) v schengenském prostoru pro všechny členské státy Schengenské úmluvy. Tento kodex definuje právní požadavky pro vydávání víz a stanoví pokyny týkající se provádění vízových postupů, které jsou standardizované pro všechny členské státy Schengenské úmluvy. Státy EU kromě Kypru, Rumunska, Bulharska a Chorvatska, dále jsou členy schengenského prostoru Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Monako, San Marino a Vatikán nejsou oficálně součástí Schengenu, ale na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody.

SCHENGEN: DODATKY, ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ A VÝJIMKY

Řada členských zemí, které nejsou členy EU, podepsala také vízový kodex (Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Vízový kodex je dále doplněn dvanácti dohodami o usnadnění udělování víz se třetími zeměmi, které jsou platné ve všech signatářských zemích s výjimkou Dánska. Některé z těchto třetích zemí (Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Moldavsko, Srbsko, Ukrajina) jsou vyňaty z vízové ​​povinnosti pro krátkodobé návštěvy do devadesáti dnů. Seznam zemí lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Kromě toho existuje řada zvláštních ustanovení omezujících vízový kodex, která platí pouze v některých signatářských zemích.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Irsko představují výjimky. Přestože jsou členskými státy EU, neuplatňují společnou vízovou politiku, nepodepsaly vízový kodex a nadále upravují své vízové ​​a pobytové požadavky a postupy výhradně na národní úrovni.

Od 1. října 2012 platí zjednodušená pravidla pro umělce ve Velké Británii a v Severním Irsku, které se však značně liší od vízového kodexu. Upozorňujeme na možnost průtahů při vyřizování žádosti. O víza do Irska je možné žádat pouze online.