Exekuce – (z latinského „exsecutio“, vykonání, provedení) neboli vykonávací řízení je nucený výkon exekučního titulu. Tím je např. vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, nebo jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.

Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti. Jako vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Mezi nalézacím a vykonávacím řízením však neexistuje bezprostřední návaznost, exekuční řízení je samostatný druh civilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty, v jehož průběhu navíc vznikají nové hmotněprávní vztahy. Vždy ale musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehož výsledkem musí být vykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájení exekuce. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.

V České republice se rozlišují výkony rozhodnutí, které provádějí soudy samy, a exekuce, které provádí samostatní soudní exekutoři. Významným rozdílem je proto například to, že provedení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu zajišťuje soudní vykonavatel, který je zaměstnancem soudu, je tedy placen soudem a řízení o výkonu tohoto rozhodnutí je zpoplatněno podle zákona o soudních poplatcích, zatímco exekuci podle exekučního řádu provádí exekutor – soukromá fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, náklady exekuce platí zpravidla povinný. Kromě toho své vlastní exekuce mohou provádět i finanční úřady a další správní úřady.

Samotný pojem výkon rozhodnutí je však relativně novým, který zvolil zákonodárce v roce 1963 při přijímání občanského soudního řádu, neboť podle tehdejších představ šlo o vhodnější český název než dřívější obecný termín exekuce. Ten však v lidovém povědomí přežil a od 90. let 20. století se k němu česká legislativa opět vrací (daňová exekuce, správní exekuce, exekuce prováděná soudními exekutory). Při rekodifikaci civilního procesu lze pak předpokládat úplný návrat k tradičnímu pojmu exekuce.