Význam osobnostních práv jako jedné ze dvou složek autorských práv spočívá v ochraně „nemateriálních“ zájmů autorovy osobnosti. Osobnostní autorská práva hrají důležitou roli v rámci zachování integrity autorova díla a jakýchsi „privátních“ zájmů autora zejména v souvislosti s užíváním autorských děl uživateli na základě poskytnuté licence.
Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Jakýkoliv převod práv (ať už smlouvou či jinak) je od počátku neplatný pro rozpor se zákonem. Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat mimo jiné kterákoli z osob autorovi blízkých, přičemž toto oprávnění platí i po uplynutí doby trvání majetkových autorských práv (takže v podstatě navždy).
Autor má právo:
- rozhodnout o zveřejnění díla; autor může určit, zda a jak bude jeho dílo zveřejněno. Bylo-li dílo vytvořeno kolektivně několika spoluautory společně, bude toto právo náležet všem spolutvůrcům společně,
- osobovat si autorství k dílu, včetně práva na určení, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění díla; autor tak může dle svého rozhodnutí například zůstat anonymní nebo použít pseudonym, to vše, aniž by toto osobnostní právo ztratil,
- na nedotknutelnost díla; až na určité výjimky se jedná o ochranu zejména proti zásahům, změnám, zkomolení nebo znetvoření díla oproti jeho původní, autorem vytvořené podobě. V divadelním prostředí může jít například o změny různých děl, krácení, úpravy, přidání výstupu nebo dialogu, dramatizace románu bez souhlasu autora apod.,
- na přístup k dílu za účelem vytvoření autorské rozmnoženiny díla, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy majitele hmotného zachycení díla (prodal-li autor dílo, resp. jeho hmotné zachycení třetí osobě); sluší se doplnit, že autorský zákon považuje právo na přístup k dílu za součást majetkových práv (a tedy je toto právo předmětem dědění), ačkoliv se ve své podstatě jedná o právo osobnostní,
- na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu,
- na tzv. autorský dohled ohledně plnění povinností vyplývajících uživatelům z titulu osobnostních práv autorských.
Výkonní umělci mají pochopitelně také svá vlastní osobnostní práva, nicméně jejich úprava vykazuje jisté odlišnosti:
- výkonní umělci mají právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu; sólista, vytváří-li výkon sám, a dirigent, sbormistr, divadelní režisér a sólista, vytváří-li výkon spolu se členy uměleckého tělesa, má právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění výkonu,
- výkonným umělcům jako členům uměleckého souboru přísluší toto právo pouze ve vztahu ke společnému jménu (společnému pseudonymu, pod kterým výkon společně vytvářejí), může dojít ale též k uzavření dohody o uvedení takového jména,
- výkonným umělcům nepřísluší právo rozhodnout, zda a jakým způsobem mají být jejich jména uvedena při zveřejnění výkonů v případech odůvodněných způsobem užití výkonů,
- umělci mají za svého života právo na to, aby jejich umělecké výkony, jsou-li užívány jinou osobou, nebyly znetvořeny nebo zkomoleny tak, že by to bylo na újmu pověsti umělce (zatímco autor může bránit prakticky jakékoli změně); po smrti umělce mohou osoby jemu blízké bránit užití výkonu způsobem snižujícím jeho hodnotu (obdobně jako u autorů),
- výkonní umělci, jako jsou členové orchestru, sboru, tanečního souboru nebo jiného uměleckého tělesa, jsou povinni brát na sebe přiměřený vzájemný ohled.