Výrazné tvůrčí krácení (škrtání) v jakémkoliv literárním (a tedy i dramatickém) díle jednoznačně podléhá povinnému souhlasu jeho autora. Bez udělení souhlasu jsou jakékoliv výrazné tvůrčí škrty a úpravy jistojistě protiprávní, neboť porušují autorova osobnostní práva autorská. Ve smyslu čl. 6 bis, odst. (1) Bernské úmluvy by se mohlo navíc jednat o zkomolení, znetvoření nebo jinou změnu díla, jež může být na újmu dobré pověsti nebo cti autora.
Jakých svobod umělecké interpretace (tvorby) může na druhou stranu požívat režisér či dramaturg jakožto původce konkrétního uměleckého záměru jevištního provedení? Lze potom ještě hovořit o skutečně svobodném interpretačním procesu? Výše zmíněné napětí mezi autorskoprávní ochranou a „výrobním“ procesem vede ke vzniku jakési pomyslné „šedé zóny“, jež tlačí na hranice autorské ochrany.
Ačkoliv Listina základních práv a svobod zakotvuje základní právo na uměleckou tvorbu, zákon (autorský či jiný) již podmínky či hranice svobody umělecké tvorby blíže nevymezuje. Faktem však zůstává, že nastudování divadelní inscenace se málokdy v praxi obejde bez nezbytných zásahů do textu, bez určitého „zaoblení hran“ apod. Nutno podotknout, že tzv. rutinní změny autorského díla jsou v souvislosti s oprávněným využíváním díla na základě platné licence povoleny (tedy i bez souhlasu autora, pokud si je nevyhradil). Nikdo však přesnou hranici povolených „rutinních změn“ nezná. Bohužel, autorský zákon specifika jevištní divadelní tvorby v rámci procesu nastudování divadelní inscenace dostatečně nezohledňuje.
Zásadní zásahy do díla vždy vyžadují osobnostněprávní souhlas autora. K adaptaci, a tedy k činnosti vyžadující souhlas autora, dochází většinou v momentě, kdy se podstatné rysy autorského díla mění na základě „tvůrčího procesu“ režiséra nebo dramaturga, tj. bez ovlivnění a bez ohledu na určité, spíše drobné změny díla vyvolané jeho interpretací živými uměleckými výkony herců. V tomto případě bude určující subjektivní názor autora, kdy a jak jsou tyto podstatné rysy ovlivněny, zejména dojde-li tím ke změně zásadního významu díla nebo jeho stěžejních dějových úseků nebo jiných charakteristických motivů či prvků.
Při řešení případných sporů bude významným elementem individuální posouzení situace ze strany autora. Autorský zákon neuvádí žádné výslovné hranice interpretační svobody režiséra a jiných výkonných umělců v souvislosti s prováděním autorských děl. V tomto ohledu jim formálně nepřiznává prakticky žádnou volnost. Jediný účinný nástroj, jak čelit relativně silné autorské osobnostní ochraně, tak ve finále představuje dostatečně široký a kvalitně formulovaný souhlas týkající se „prolomení“ autorových osobnostních práv. Sluší se poznamenat, že dle některých odborných názorů je takový souhlas odvolatelný.