Když se strany rozhodnou měnit nebo doplňovat obsah smlouvy, mohou nastat v zásadě dvě situace. Jestliže pro daný typ smlouvy předepisuje zákon písemnou formu, musí být tato forma dodržena i pro změnu nebo doplnění smlouvy (dodatek či změna smlouvy musí být tedy v tomto případě vždy písemné). Ve druhém případě, kdy zákon zvláštní formu nestanoví, je pro daný typ smluvního ujednání dostačující forma ústní a forma dodatku, změny či doplnění ke smlouvě jsou ponechány na vůli stran. V druhém z uvedených případů tedy platí, že i písemnou smlouvu lze platně změnit nebo doplnit také ústní formou, a to za podmínky, že ve smlouvě strany výslovně nesjednají, že smlouvu je možné měnit nebo doplňovat pouze ve formě písemných dodatků. Z opatrnostních důvodů proto raději doporučujeme ve smlouvě (v jejích závěrečných ustanoveních) vždy uvést, že smlouvu lze měnit a/nebo doplňovat pouze formou písemných dodatků podepsaných oběma smluvními stranami.