Výjimky z ochrany

Všechny výjimky z autorskoprávní ochrany podléhají podle Bernské úmluvy tzv. trojstupňovému testu. Jakoukoli výjimku či omezení autorského práva lze podle tohoto testu aplikovat jen ve zvláštních případech (nesmí se jednat o „běžný základní“ stav), nesmějí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmějí tím být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Níže uvedený výčet výjimek není v žádném případě úplný, autorský zákon jich zná o mnoho více, zde uvádíme pouze ty nejdůležitější a nejrelevantnější k živému a výtvarnému umění.

Citace
Do autorského práva nezasahuje ten, kdo v odůvodněné míře cituje ve svém díle výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, za předpokladu, že uvede jméno autora (je-li to možné a nejde-li o dílo anonymní), název díla a pramen. Nelze však citovat celá díla, pouze výňatky (s výjimkou drobných děl, jako je například báseň o čtyřech verších, která lze v odborné tvorbě a kritice – nikoliv ovšem v umělecké tvorbě – citovat celá).
Obdobně je možné zveřejněná díla užít k vědeckým či vzdělávacím důvodům v průběhu přednášky a školního vyučování. Musí se však jednat skutečně pouze a jen o průběh takové přednášky nebo vyučování. Proto se kupříkladu na zařazení a užívání textů a ilustrací v rámci učebnic tato výjimka již nevztahuje (bez ohledu na to, zda učebnice posléze budou komerčně prodávány či nikoliv).

Příklad

Citáty ze současné beletrie a odborné literatury jsou použity ve společensko-kritické divadelní hře. Účelem použití je náznak koncepčních spojení, vyvolávajících novou perspektivu v nutnosti přemýšlení o společnosti. Citáty jsou ohraničeny uvozovkami a vždy je u nich uveden zdroj (v závěru vydání nebo v programu k inscenaci).

Úřední a zpravodajská licence, občanské a náboženské obřady a školní představení
Je povoleno v odůvodněné míře užít libovolné dílo pro úřední účely, resp. aktuální zpravodajství, tj. pro podávání zpráv prostřednictvím televize, novin nebo jiných médií, které se věnují informování o současných (aktuálních) kulturních událostech (vernisáž výstavy, premiéra filmu či divadelní inscenace, koncert apod.). Dále je možné volně užít jakékoliv dílo pro nevýdělečné účely v rámci občanských a náboženských obřadů či v rámci školního představení. Podobná výjimka existuje ve vztahu ke knihovnám a archívům (tzv. knihovní licence).

Příklad

Televizní kulturní zpravodajství vysílá krátkou reportáž o vernisáži výstavy konceptuálního umění konané následujícího dne. Pro tyto účely může do reportážního spotu zařadit ukázky či fotografie děl, fotografii či titulek autora apod.

O výstavě je následně hojně diskutováno na platformě uměleckokritického internetového portálu, kde se samozřejmě objevují také fotografie děl a snímky autorů. Používání těchto fotografií a snímků na takovém portálu je však legální pouze dokud bude možné výstavu považovat za aktuální událost a pouze v redakční části (tj. nikoliv například v diskusních příspěvcích čtenářů).

Osobní potřeba
Autorský zákon používá termínu užití díla, ze kterého ovšem výslovně vyjímá užití pro osobní potřebu. Jakékoli dílo proto kdokoli smí pro svou osobní potřebu konzumovat, zhotovit záznam, rozmnoženinu či napodobeninu (netýká se to ale rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze, rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou a rozmnoženiny, resp. zhotovení záznamu audiovizuálního díla provozovaného ze záznamu zejména v kině apod.). Takto vzniklé rozmnoženiny nesmějí být využity k jinému účelu (např. je nelze dále šířit). Dále platí, že rozmnoženina musí pocházet z legálního zdroje (blíže viz také Stručné porovnání se slovenským autorským právem). Užití pro osobní potřebu podléhá paušálním kompenzačním poplatkům (tzv. náhradním odměnám), které jsou již zahrnuty v ceně příslušného rozmnožovacího zařízení nebo produktu a které od prodejců a dovozců takových zařízení nebo produktů vybírají kolektivní správci v rámci tzv. povinné kolektivní správy.

Vystavovatelská a katalogová licence
Za účelem propagace výstavy nebo prodeje originálů či rozmnoženin uměleckých děl může kdokoliv taková díla použít bez souhlasu autora v rozsahu nezbytném pro propagaci takové akce, s výjimkou výdělečných způsobů užití. Autorovo svolení také není třeba pro vyobrazení vystavovaného díla v katalogu pořádané výstavy, dražby, veletrhu nebo podobné akce, ani při dalším rozmnožování a rozšiřování katalogu. Ve všech případech (je-li to obvyklé) je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnosti, a dále název díla a pramen.

Svoboda panoramatu
Kdokoliv je oprávněn zaznamenat či vyjádřit kresbou, malbou, grafikou, fotografií, filmem či jinak autorské dílo trvale umístěné na veřejném prostranství (ulici, náměstí, parku apod.). Takto vzniklá vyobrazení lze legálně rozmnožovat a šířit i bez svolení autora původního díla, avšak autor, název a pramen (umístění) původního díla by měl být uveden. Výjimka se ovšem nevztahuje na trojrozměrnou kopii původního díla například stavbou či sochou.
Na tzv. svobodě panoramatu je zajímavé, že není upravena ve všech zemích Evropské unie, případně je upravena odlišně. Mezi nejznámější případy zemí Evropské unie, ve kterých neexistuje svoboda panoramatu vůbec, patří Francie a Itálie, do léta 2016 mezi ně patřila i Belgie. Například ve Francii, kde je návrh nočního osvětlení Eiffelovy věže chráněn autorským právem, je proto zakázáno bez dovolení šířit noční fotografie této stavby.

Fair use
V některých zemích (hlavně USA, částečně také Velká Británie) je ochrana autorských děl oslabena tím, že některé způsoby jejich využití bez svolení autora jsou označeny jako „rozumné, patřičné“. Sem patří využití za účelem kritiky, parodie, komentáře, výuky, výzkumu apod.
V České republice sice neexistuje institut „fair use“ v takto širokém a komplexním pojetí, jak tomu je například v USA, za zmínku však stojí, že s poslední novelizací přibyla do autorského zákona další výjimka v podobě užití díla pro účely karikatury nebo parodie.