Cestování v rámci Evropy

Smlouvy EU zaručují svobodu usazování a služeb a svobodu pohybu pro pracovníky, tedy garantují všem občanům EU právo pracovat a žít v jiném členském státě EU. Zejména to znamená, že jsou občané EU oprávněni v rámci EU:

  • poskytovat přeshraničně služby,
  • hledat práci v jiném členském státě,
  • pracovat bez potřeby pracovního povolení,
  • žít v dané zemi,
  • zůstat v zemi i po ukončení pracovního poměru,
  • mít stejná práva jako občané hostitelské země, pokud jde o přístup k zaměstnání, pracovní podmínky, sociální dávky a daňové výhody.

Článek 20 Smlouvy o fungování EU zavedl občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

Podmínky jsou stanoveny v následujících evropských a vnitrostátních právních předpisech:

Vízový kodex EU

Kromě Lisabonské smlouvy existují další evropské dohody, které se dotýkají mobility umělců. Nejdůležitější z nich je Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 založená na čl. 61 Smlouvy o ES o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích signatářů a společně s ní Schengenský hraniční kodex s pravidly týkajícími se kontrolních opatření na vnějších hranicích schengenského prostoru.

Vízový kodex je od 5. dubna 2010 závazným právním základem pro vydávání krátkodobých víz (víza v maximální délce devadesáti dnů) v schengenském prostoru pro všechny členské státy Schengenské úmluvy. Tento kodex definuje právní požadavky pro vydávání víz a stanoví pokyny týkající se provádění vízových postupů, které jsou standardizované pro všechny členské státy Schengenské úmluvy. Státy EU kromě Kypru, Rumunska, Bulharska a Chorvatska, dále jsou členy schengenského prostoru Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Monako, San Marino a Vatikán nejsou oficiálně součástí Schengenu, ale na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody.

Schengen: Dodatky, zvláštní ustanovení a výjimky

Řada zemí, které nejsou členy EU, podepsala také vízový kodex (Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Vízový kodex je dále doplněn dvanácti dohodami o usnadnění udělování víz se třetími zeměmi, které jsou platné ve všech signatářských zemích s výjimkou Dánska. Některé z těchto třetích zemí (Albánie, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie, Černá Hora, Moldavsko, Srbsko, Ukrajina) jsou vyňaty z vízové ​​povinnosti pro krátkodobé návštěvy do devadesáti dnů. Seznam zemí lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Kromě toho existuje řada zvláštních ustanovení omezujících vízový kodex, která platí pouze v některých signatářských zemích.

Velká Británie a Irsko neuplatňují společnou vízovou politiku, ani společná pravidla pro vstup, pobyt a udělování krátkodobých víz. Velká Británie ani Irsko neuznávají pro vstup
a pobyt na svém území platné schengenské vízum.